Noc čarodějnic
Filipojakubská noc z 30.dubna na 1.května je magická noc, kdy zlé síly mají větší moc než obvykle.
Lidé věřili na létající čarodějnice, proto se jí říká "noc čarodějnic". Jednou z možností, jak se ubránít jejich moci a kouzlům, bylo i pálení ohňů. Postupně se tento starý zvyk proměnil do dnešní podoby v "pálení čarodějnic".
Výroční čarodějnický slet - sabat - se konal na odlehlých místech a čarodějnice se na něj pečlivě připravovaly. Natíraly se kouzelnými mastmi, které jim pomáhaly, aby mohly létat na košťatech. Nesměl chybět ani kotel žab, hadi a nádoby s jedy. Při reji se tančilo, jak jinak, než pozpátku.
Mezi lidmi kolovaly zvěsti, že se na reji čarodějnice mění v různá zvířata a vyprávějí si, co zlého se jim podařilo od posledního sabatu způsobit.
Čarodějnice však nebyly jenom zlé, ale lidé si vážili těch, které znaly tajemství bylin a uměly zahánět nemoci. Baby bylinářky, také se jim říkalo baby kořenářky, věděly mnoho o působení rostlin, hub, kamenů, ale i barev a vůní.
Nejslavnější kniha návodů, jak čarodějnice poznat, odhalit, usvědčit a potrestat, byla vydána v roce 1487 a jmenovala se "Kladivo na čarodějnice".
